Děti přicházejí do školy se spoustou potíží. Mají úzkosti, poruchy příjmu potravy, konflikty s vrstevníky, čelí domácímu násilí, problémům se soustředěním, vyhoření, sebedestruktivnímu chování a dalším obtížím. Pedagogové o tom často vědí, ale sami si neporadí, protože na to nemají prostor ani odbornost.
Ministerstvo školství v posledních letech sice navýšilo financování pozic školních psychologů, ale podle dat České školní inspekce i tak chybí psycholog ve více než 60 procentech základních škol. Nejvíce postižené jsou školy na venkově a v menších městech, kde často chybí i další podpůrný personál, jako jsou speciální pedagogové nebo sociální pracovníci.
Problém je především v malé dostupnosti odborníků. Mladí psychologové často míří do soukromého sektoru, kde dostanou lépe zaplaceno a nemusejí řešit přetížené rozvrhy a administrativu. Někde se tak o psychologa dělí několik škol, v každé je jen pár hodin týdně. V takovém režimu ale nestihne navázat hlubší kontakt s dětmi ani reagovat pružně na vznikající problémy.
Tam, kde je psycholog stabilně, se daří lépe nejen žákům, ale i učitelům. Nastává méně konfliktních situací, snazší je prevence šikany a rychlejší zachycení rizikového chování.
