Přehřátí u psa může mít rychlý a dramatický průběh od únavy a dezorientace až po kolaps nebo smrt. Psi se nepotí jako lidé. Přebytečné teplo odvádějí hlavně zrychleným dýcháním a prostřednictvím polštářků na tlapkách. Pokud jsou však vystavení přímému slunci nebo fyzické zátěži v horku, jejich tělo může rychle selhat. Prvním varováním bývá lapání po dechu, skelný pohled nebo slinění. Pokud se situace neřeší včas, může pes zkolabovat.
V první řadě je nutné vyhýbat se pohybu venku v nejteplejší části dne. Procházky jsou ideální brzy ráno nebo pozdě večer. Pes nikdy nesmí zůstat zavřený v autě ani ve stínu a s pootevřeným oknem. Teplota uvnitř vozu může za pár minut dosáhnout smrtelných hodnot.
Někteří majitelé se snaží psovi ulevit politím studenou vodou, což však může být kontraproduktivní. Zvlášť u tmavě zbarvených nebo dlouhosrstých psů se totiž může srst zahřát tak, že kontakt s ledovou vodou způsobí teplotní šok. Navíc hustá srst drží vodu u kůže, čímž se tepelný diskomfort ještě zhorší. Mnohem lepší variantou je využití vlhkého ručníku položeného na břicho, třísla nebo tlapky, tedy místa, kde dochází k nejúčinnějšímu ochlazení.
Ideální je mít s sebou na procházce lahev s vodou a skládací misku. Pes by měl mít přístup k pití neustále, ale neměl by pít vodu ledovou, protože může vyvolat žaludeční křeče.
Doma pomůže větraný, zastíněný prostor, chladicí podložky nebo vlhké prostěradlo, na které si pes lehne. Dobrý je také ventilátor, který ale nesmí foukat přímo do psí tlamy nebo očí.
U krátkolebých plemen, jako je například mops nebo buldoček, a starších psů je riziko přehřátí mnohonásobně vyšší. Totéž platí pro nemocné psy a štěňata. V jejich případě je důležité být ještě obezřetnější.