Český rybářský svaz se totiž rozhodl podpořit populaci původního pstruha obecného cestou blízkou přírodě.
Rybáři instalovali inkubátory s jikrami přímo do chovných toků a rybářských revírů. Vybírají pro ně skryté ohyby potoků, kam běžně lidská noha nevkročí, aby jikry mohly nerušeně odpočívat. „Většinou se jedná o plovoucí inkubátory, v některých případech se využívají také inkubační schránky zahrabávané do štěrku. Jásavě oranžové jikry se do nich umísťují zpravidla v takzvaném stádiu očních bodů, tedy v době, kdy se zárodku pigmentují oči a je odolnější vůči mechanické manipulaci,“ popisuje zástupce rybářského hospodáře Pavel Vrána z územního svazu města Prahy.
Proces inkubace jiker přímo v rybářských revírech je časově daleko náročnější a spojený s většími riziky než v klasické líhni. Inkubátory sice chrání jikry před predátory a dají se jednoduše kontrolovat či čistit, můžou se ale stát cílem zlodějů nebo vandalů.
Do každého inkubátoru se umístí 500 až 1 500 jiker. Rybáři je pravidelně kontrolují, vybírají ty uhynulé a čistí inkubátory od nánosů kalu pomocí kartáčků, sítek a hadiček. Za několik týdnů se pak začnou líhnout první pstruzi. „Na počátku jen leží na boku na dně inkubátoru a tráví velký žloutkový váček, později jim dorůstají ploutvičky, vyvíjí se tlamka a za chvilku již je malý pstruh schopen samostatného života. V inkubátoru se hemží stovky rybek a právě v té chvíli je začínáme roznášejí po potoce. Dáváme je do částí toků, kde jim nehrozí žádné nebezpečí,“ říká Vrána s tím, že takto vylíhnutí pstruzi si zachovávají všechny vlastnosti divoké ryby – jsou silnější a odolnější vůči nepříznivým podmínkám, lépe vzdorují predátorům, snáze se přizpůsobují chemickým parametrům toku a svým zbarvení také charakteru dna. Rybáři tak zajišťují zdravou a silnou populaci pstruhů obecných do dalších let.
