Dne 22. ledna 1840 přistáli kolonisté na lodi Aurora u břehů Petone a založili osadu, která se později stala Wellingtonem. Tento krok byl součástí širšího evropského zájmu o Nový Zéland, který začal už v 17. století. V roce 1642 objevil tento souostrovní stát holandský navigátor Abel Tasman, jehož pokus o zakotvení však skončil útokem původních obyvatel, Maorů.
Po několika stoletích omezeného kontaktu se zájem o Nový Zéland zintenzivnil až v 18. století, kdy anglický kapitán James Cook podrobně prozkoumal oblast a zaznamenal své poznatky. Když v roce 1840 Británie oficiálně anektovala Nový Zéland a na jeho území byla založena první trvalá evropská osada v Wellingtonu, došlo k významné dohodě mezi Maory a Brity. Maorové podepsali smlouvu Waitangi, která uznávala britskou svrchovanost výměnou za zaručené vlastnictví jejich půdy. Konflikty mezi Maory a evropskými osadníky trvaly až do 70. let 19. století, kdy zbylo odporujících Maorů už jen málo.
Nový Zéland se stal samostatnou kolonií v roce 1841 a po několika politických změnách dosáhl plné nezávislosti v roce 1947.
