Byl to jeden z nejdůležitějších pokusů o pokání ze strany vládnoucí komunistické strany. Přesně před 60 lety totiž stranický deník Rudé právo otiskl zprávu Kolderovy komise o politických procesech z padesátých let. Ta je označila za protizákonné a vykonstruované. Tím dnem, 22. srpna 1963, začala doba rehabilitací, které však mířily pouze do vlastních řad. Rehabilitace se posmrtně dočkaly všichni účastníci procesu s Rudolfem Slánským, ač sám Slánský byl rehabilitován pouze po právní, nikoliv stranické linii, kdy mu byla vyčítána řada pochybení ve své práci v čele stranického aparátu.
Jiné procesy, především ty s politickými oponenty, však zůstaly neotevřené a rehabilitace se jich netýkaly. Případ skupiny Milady Horákové či Heliodora Píky byl označen jako nedotknutelný a žádného přezkoumání se v šedesátých letech nedočkal.
Vina za politické procesy padesátých let byla svalena na tehdejší osobnosti, které však už byly politicky mrtvé. Byl mezi nimi někdejší ministr obrany a zeť prezidenta Klementa Gottwalda Alexej Čepička, bývalý ministři národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva či Karol Bacílek či stranický ideolog Gustav Bareš. Ti byli po zveřejnění výsledků Kolderovy komise odvoláni z veřejných funkcí.
Dalších několik let patřil Drahomír Kolder, který komisi tehdy předsedal, mezi proreformní politiky a byl spolu s Alexandrem Dubčekem jednou z nejvýraznějších tváří Pražského jara. Během jara a léta 1968 však otočil a podepsal se pod zvací dopis, na jehož základě v srpnu 1968 podnikla vojska států Varšavské smlouvy vojenskou intervenci do Československa.
