Filozofie jiných států, kde se například rozdávají cestovní šeky nebo poukázky na zvýhodněné zájezdy, má podpořit cestovní ruch a navodit dobrý životní pocit i u lidí, kteří celoročně bojují s penězi. U nás by podobný návrh neprošel. Alespoň ne u běžné populace.
Podle zastánců odmítavého postoje by totiž šlo o další nesystémovou dávku, která by zatížila státní rozpočet a byla hrazená z daní pracujících. Odpůrci také argumentují tím, že dovolená není základní potřeba, a že každý by měl žít podle svých finančních možností. Převládá i názor, že příčinou finančních potíží bývá často nezodpovědné hospodaření, neuvážené půjčky či nízká snaha o kvalifikaci.
O tématu se poslední týdny diskutuje na sociálních sítích. Někteří lidé tam vyjadřují i kladný postoj. Dovolená podle nich může motivovat lidi, kteří pracují za nízké mzdy a pomoci zabránit například syndromu vyhoření. Mnozí se také zastávají rodičů samoživitelů.
Zastánců příspěvku na dovolenou je ale u nás podstatně méně než jeho odpůrců. Převládá názor, že pokud má stát navyšovat sociální podporu, měl by ji směřovat na základní potřeby, jako je bydlení, potraviny či vzdělání, nikoli na volnočasové aktivity.
Příspěvek na dovolenou v zahraničí
V některých evropských zemích funguje podpora dovolené pro nízkopříjmové domácnosti jako nástroj sociální politiky a prevence sociálního vyloučení.
- Nizozemsko poskytuje příspěvek na dovolenou v při systému sociálních dávek. Rodiny s nízkými příjmy mohou získat finanční podporu na krátký pobyt u moře, na venkově nebo v dětských táborech. Často se zaměřuje na rodiny s dětmi, aby měly možnost trávit čas společně mimo domov.
- Belgie má systém takzvaných „vakantiediensten“, kdy sociální organizace a některé odborové svazy nabízejí dotované pobyty pro své členy s nízkými příjmy. Část nákladů hradí stát nebo regionální samosprávy.
- Francie provozuje programy jako „Chèques-Vacances“ (dovolenkové šeky), které mohou čerpat zaměstnanci s nižšími příjmy. Část hodnoty šeku platí zaměstnavatel či stát, zbytek si doplácí příjemce.