Když se po válce objevil Jaroslav Marvan na plátně, lidé chodili na něj, ne na film. Jako revizor Gustav Anděl se stal symbolem slušnosti, pořádku a neochvějné autority, ale zároveň i přísnosti, pedantství a nesnášenlivosti, která k jeho filmovým postavám neodmyslitelně patřila. Právě tato kombinace z něj udělala jednu z nejvýraznějších postav českého filmu, hrdinu, kterého se diváci zároveň báli i obdivovali. Filmy s jeho jménem patřily k nejnavštěvovanějším v republice a v maďarské Budapešti ho před i po projekcích vítaly davy diváků a dobový tisk psal o československém herci, kterému publikum tleskalo ještě před začátkem filmu. Právě dnes by se Jaroslav Marvan dožil 124 let.
Jeho cesta ke slávě ale nebyla rychlá ani jednoduchá. Před kamerou se objevil už v éře němého filmu, dlouhá léta však zůstával v pozadí a živil se především divadlem. Až zvukový film naplno odhalil jeho přednosti. Měl výrazný hlas, autoritativní dikci a schopnost jedinou větou vyvolat smích i respekt. Ve 30. letech vytvořil s Vlastou Burianem dnes už legendární dvojici, kde Marvan působil jako přísný protipól Burianova chaosu, bez něhož by slavné komedie ztratily polovinu účinku.
Za války zůstal pracovně činný a po roce 1948 se jeho kariéra paradoxně ještě zvedla. V 50. letech se stal nejobsazovanějším a nejpopulárnějším českým hercem, jehož tvář reprezentovala ideál „správného člověka“ nové éry. Dovolená s Andělem a Anděl na horách lámaly návštěvnické rekordy a Marvan byl jednou z mála československých hvězd, které měly skutečný ohlas i v zahraničí.
Na sklonku kariéry už nebyl symbolem lidové komedie, ale autority a paměti národa. Jako rada Vacátko v Hříšných lidech města pražského zosobnil klidnou sílu zákona, v Noci na Karlštejně pak noblesu starých časů. Přestože odešel v roce 1974, zůstává jednou z mála hereckých osobností, jejichž sláva přežila politické režimy, módní vlny i změny vkusu a jeho filmy se dodnes vysílají jako jistota nesmrtelné kvality.
