Knězovy osudy přiblíží hudebně dramatický workshop, jehož scénář napsala Jana Franková podle knih Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli a Krok do tmavé noci. Hudbu zkomponoval Slavomír Hořínka.
Toufarův příběh nazvaný Kam zmizel můj strýc, pane presidente? v podání členů Dismanova rozhlasového dětského souboru a hudebníků a akademiků České filharmonie vypráví o osudech lidí svázaných s číhošťským zázrakem.
Scénické čtení a hudbu Slavomíra Hořínky provází promítáním dobových fotografií. P
Nápad na sestavení programu o Josefu Toufarovi, který byl poprvé uveden v roce 2018, vzešel od člena České filharmonie, houslisty Petra Havlína. „Když jsem si přečetl obě knihy o Josefu Toufarovi, potkal jsem se s hudebním skladatelem Slavomírem Hořínkou a shodli jsme se, že by to bylo skvělé téma pro edukační program České filharmonie. Toufarův životní příběh má duchovní, politický i historický rozměr. A to je úplně skvělá látka, skrze niž se dá vyprávět o totalitních praktikách velice názorně a plasticky,“ zavzpomínal Havlín.
Číhošťský zázrak
Faráře Toufara v prosinci 1949 zatkla Státní bezpečnost kvůli události, kterou komunistická propaganda označila za spiknutí církve řízené z Vatikánu. Číhošťský zázrak, při kterém se pohyboval křížek na oltáři v kostele v Číhošti na Havlíčkobrodsku, se nepodařilo nikdy zcela objasnit. Toufar kvůli brutálnímu mučení při výsleších zemřel 25. února 1950. Perzekuce se dotkla i faráře a Toufarova přítele Václava Slavíčka nebo sekretáře číhošťské farnosti Jana Zmrhala.
V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení. Beatifikační proces stále pokračuje a může trvat i desítky let.
Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné Jan Zahradníček v básnické skladbě Znamení moci či Josef Škvorecký v románu Mirákl z roku 1972. V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris.
