Když spisovatel Vladimír Škutina řekl v listopadu roku 1961 v pražské Restauraci U Jelínků větu: „Prezident Novotný je vůl, gauner a vyložený despota“ v reakci na zákaz filmu Hvězda jede na jih, asi netušil, že jej o půl roku později bude stát svobodu. 12. ledna 1962 si vyslechl šestiměsíční podmíněný trest, ale nakonec ho 3. července téhož roku soud poslal za urážku hlavy státu za mříže. Tuto zkušenost o sedm let později popsal v knize Prezidentův vězeň. Škutina na celou událost reagoval výrokem hodným humoristy jeho charakteru: „Znovu opakuji, nikdy jsem neřekl, že prezident republiky Antonín Novotný je vůl, ale když už jsem za to odsouzen, je to, jako bych to měl předplacené, a proto prohlašuji s plným vědomím, že vůl je."
Po propuštění pak spisovatel pracoval jako stavební dělník, zpět na oči veřejnosti jej vyneslo až Pražské jaro, kdy začal připravoval pořad Československé televize Co tomu říkáte, pane Werichu?, kde populární herec sděloval své názory zejména na politiku padesátých let. Za to šel Škutina po sovětské okupaci v srpnu 1968 znovu do vězení. V žaláři však podepsal spolupráci s StB a byl volný. Podle spisů v následujících letech donášel na Ludvíka Vaculíka, Jaroslava Hutku, Ivana Klímu či Petra Uhla. Po podpisu Charty, což mu doporučila přímo StB, odjel do Švýcarska.
Do Československa se vrátil po Sametové revoluci, ale když se provalila jeho spolupráce s StB, stáhl se z veřejného života. Zemřel v srpnu 1995 v pražské Thomayerově nemocnici na rakovinu slinivky.
