Většinu zařízení tvoří rekreační tábory, kam se děti berou na domnělé prázdniny, nebo zařízení používaná pro ubytování dětí určených pro pozdější svěření do pěstounské péče nebo adopce v Rusku. Deportovaní sirotci končí také v psychiatrické léčebně. Většina táborů se zapojila do proruské převýchovy, některé tábory poskytovaly dětem i vojenský výcvik nebo bránily návratu dětí k rodičům na Ukrajině.
Rusko v některých případech získalo souhlas rodičů s účastí dětí na táborech, někdy si jej vynutilo nátlakem. Další rodiče údajně odmítli dovolit svým dětem odjet, ale to organizátoři táborů ignorovali.
Jedním z největších táborů je Medvídek, kde bylo současně až tři sta dětí z Ukrajiny. Tamní úředníci původně rodičům řekli, že se děti vrátí na konci léta, ale později datum návratu odvolali na neurčito. Rodiče také popsali, že nemohou získat informace o stavu dětí nebo o místě jejich pobytu.
Přesídlení dětí centrálně koordinuje ruská vláda, výzkum identifikoval několik desítek federálních, regionálních a místních osobností přímo zapojených do provozu a politického zdůvodnění programu. Činnosti úředníků údajně zapletených do operace zahrnují přepravu dětí, přímé řízení táborů a propagaci programu v Rusku a okupovaných oblastech Ukrajiny.
