Zrušení cenzury, které 26. června 1968 posvětil nově přijatý zákon, byla věc v českých dějinách revoluční. Došlo k tomu totiž poprvé. Zárodky procesu se začaly objevovat už na jaře tohoto roku, až 26. červen zrušení cenzury posvětil a výsledkem bylo hned druhý den zveřejnění manifestu Dva tisíce slov, tedy kritika českých novinářů a spisovatelů v čele s Ludvíkem Vaculíkem směrem ke KSČ, jež podle nich brzdila reformní kroky. Zrušení cenzury mělo ale dalekosáhlé důsledky a ve své podstatě vedlo k vpádu vojsk Varšavské smlouvy v noci za 20. na 21. srpna 1968 do Československa.
Přijetí zákona o svobodě projevu a z toho vyplývající změna v orientaci tuzemského tisku, rozhlasu a televizi byla poslední kapka Pražského jara, kterou už sovětský vůdce Leonid Brežněv nehodlal akceptovat. Politbyro ÚV KSSS dokonce označilo Dva tisíce slov za politickou platformu protisocialistických sil a čtrnáct dnů po jejich vydání vydalo tvrzení, že v Československu řádí kontrarevoluce. Od toho už bylo blízko k rozhovorům v Čiernej nad Tisou, kde si českoslovenští představitelé vyslechli jasné pohrůžky od sovětského vedení. Osud republiky pak zpečetil zvací dopis pěti členů vedení KSČ, načež se ráno 21. srpna už Prahou proháněly sovětské tanky. S jejich příjezdem skončilo Pražské jaro i vize toho, že tuzemská média budou nezávislá a svobodná.
