Pouhých 11 dnů od chvíle, kdy se na Národní třídě změnily dějiny Československa studentským pochodem, který měl původně pouze uctít památku fašisty zastřeleného studenta Jana Opletala, se sami komunisté připravili o možnost dál určovat politické směřování Československa. Sami totiž iniciovali návrh, aby byl z ústavy vyškrtnut odstavec o vedoucí úloze strany, který KSČ jako jediné zajišťoval úplnou kontrolu nad státní správou i nad společností. Návrh na zrušení vedoucí úlohy byl sice jedním z požadavků Občanského fóra, ovšem za svůj si jej vzal tehdejší ministr bez portfeje Marián Čalfa, který tím zahájil své velké námluvy s novou politickou garniturou.
Právě Čalfu, který rychle přestoupil z potápějící se KSČ do slovenské obdoby Občanského fóra, Verejnost proti násiliu, vynesla Sametová revoluce na vrchol jeho politické kariéry. 7. prosince 1989 jej ještě prezident Gustáv Husák pověřil vedením vlády a o tři dny později se stal federálním premiérem, když ve funkci vydržel takřka do rozpadu Československa.
Ovšem se zánikem federace zmizel z politické mapy i sám Čalfa. Přestože byl rodákem z Trebišova na samotném východě Slovenska, zůstal v Praze, kde se stal renomovaným právníkem a zasedl v představenstvu a dozorčích radách mnoha zprivatizovaných podniků.
