Dne 6. února 1820 vyplula z New Yorku první organizovaná imigrace svobodných černochů do Afriky, konkrétně do Sierra Leone. Tato emigrace byla podporována Americkou kolonizační společností, která vznikla v roce 1816 a jejímž cílem bylo vrátit bývalé otroky zpět na africký kontinent. Kromě soukromých donátorů program částečně financoval i americký Kongres, který v roce 1819 přidělil 100 tisíc dolarů na repatriaci afrických lidí, kteří byli do USA nezákonně přivezeni po zrušení obchodu s otroky v roce 1808.
Program měl své kořeny v britských snahách o resocializaci bývalých otroků do Afriky po zrušení obchodu s otroky v roce 1772. V roce 1787 se Britové pokusili osídlit Sierra Leone 300 bývalými otroky a 70 bílými prostitutkami. Tato snaha skončila tragédií, protože většina osadníků podlehla nemocem nebo byla zabita v konfliktech s místními. O pět let později však britští abolicionisté pod vedením Thomase Clarksona založili Freetown, kam přistálo 1 100 bývalých otroků, kteří se vzbouřili proti britskému osídlení v Kanadě.
V průběhu několika desetiletí přijížděly do Sierra Leone tisíce bývalých otroků z Kanady. V roce 1821 pak Americká kolonizační společnost založila kolonie Libérie jižně od Sierra Leone jako domov pro bývalé otroky ze Spojených států, kteří se chtěli vzdálit britské jurisdikci.
I přes podporu americké vlády a kolonizační společnosti nebyli černoši v USA příliš nadšeni z myšlenky opustit svou vlast a přesídlit se do Afriky. Projekt se setkal s kritikou ze strany amerických abolicionistů, kteří tvrdili, že tento program vlastně posiluje instituci otroctví v samotných Spojených státech. I přesto mezi lety 1822 a začátkem Americké občanské války do Libérie přistálo přibližně 15 tisíc Afroameričanů. Libérie získala nezávislost v roce 1847 a stala se první nezávislou demokratickou republikou v historii Afriky. Oficiální uznání Spojenými státy přišlo však až v roce 1862.
