Po schválení potřebnou většinou států byl třináctý dodatek formálně začleněn do americké ústavy. Zakotvil jasné pravidlo: otroctví ani nucená práce nesmí nadále existovat na území Spojených států. Šlo o zásadní moment, který završil dlouhou politickou i vojenskou bitvu vedenou během občanské války.
Už před válkou se republikáni v čele s Abrahamem Lincolnem snažili zabránit šíření otroctví do nových oblastí. Jižní státy to však považovaly za ohrožení svého vlivu a po Lincolnově zvolení prezidentem se sedm z nich odtrhlo. Krátce nato vypukla občanská válka, k níž se přidaly další čtyři státy Jihu.
S postupem války začala federální vláda chápat strategický význam osvobození zotročených lidí: Jih by přišel o pracovní sílu a Sever by získal nové vojáky. V roce 1863 proto Lincoln vydal Emancipační proklamaci, která osvobodila tři miliony lidí v oblastech ovládaných Konfederací. Tento krok změnil charakter války – ze sporu o odtržení se stala bitva za nové pojetí svobody.
Přesto bylo jasné, že proklamace měla omezenou platnost. Proto republikáni prosadili návrh dodatku, který Senát schválil v roce 1864 a Sněmovna po těžkém boji v lednu 1865. Uprostřed porážky Konfederace začaly jednotlivé státy Jihu dodatek postupně ratifikovat, často jako podmínku pro svůj návrat do Unie.
Dne dvanáctého prosince 1865 se Georgia stala klíčovým dvacátým sedmým státem, který dodatek přijal. O šest dní později se stal platnou součástí ústavy. Stalo se tak dvě stě čtyřicet šest let poté, co první zotročení Afričané připluli do Virginie.
Odkaz otroctví však v USA přetrvával ještě dlouho – od neúspěšné Rekonstrukce až po hnutí za občanská práva v padesátých a šedesátých letech.
