Před 130 lety vypukla první čínsko-japonská válka

Japonsko a Čína se v letech 1894 až 1895 střetly kvůli Koreji, která byla tradičně čínským vazalským státem. Japonsko, které se tehdy rychle modernizovalo, mělo zájem o korejské nerostné suroviny a strategickou polohu. V roce 1875 Japonsko donutilo Koreu otevřít se zahraničnímu obchodu a vyhlásit nezávislost na Číně.

Japonsko se spojilo s modernizačními silami v korejské vládě, zatímco Čína podporovala konzervativní kruhy kolem královské rodiny. V roce 1884 se pro-japonské síly pokusily o převrat, ale čínská armáda pod vedením generála Yuana Shikaie zasáhla a zabila několik japonských strážců. Konflikt se podařilo odvrátit podepsáním dohody, podle níž měly obě země stáhnout své vojáky z Koreje.

V roce 1894 však Japonsko, povzbuzené svými úspěchy v modernizaci a rostoucím vlivem v Koreji, nebylo ochotné ke kompromisu. Poté, co byl pro-japonský korejský vůdce Kim Ok-gyun zavražděn a jeho tělo veřejně vystaveno, se japonská veřejnost rozhořčila. Japonsko krátce poté vyslalo do Koreje osm tisíc vojáků. Po incidentu, kdy Japonci potopili britský parník Kowshing s čínskými posilami, byla válka nevyhnutelná.

Válka byla oficiálně vyhlášena 1. srpna 1894, tedy přesně před 130 lety. Navzdory předpovědím o snadném čínském vítězství měla Japonská armáda díky úspěšné modernizaci převahu. Japonské jednotky rychle dosáhly vítězství na zemi i na moři. Do března 1895 Japonci obsadili provincie Šan-tung a Mandžusko a ohrožovali Peking. Čína tehdy požádala o mír.

V mírové smlouvě Čína uznala nezávislost Koreje a Tchaj-wan spadl pod nadvládu Japonska, která trvala až do roku 1945. Čína rovněž souhlasila s vysokou válečnou náhradou a udělila Japonsku obchodní výsady na svém území. Porážka Číny povzbudila západní mocnosti k dalším požadavkům a v Číně vyvolala reformní hnutí a počátky revoluční aktivity proti dynastii Čching.