Američané už byly 5. května 1945 v Plzni a od východu se na Prahu hnala Rudá armáda, když rozhlas po skoro šesti letech začal znovu vysílat česky. To volání o pomoc k budově Československého rozhlasu, se rozlétlo po celém hlavním městě a bylo startovním výstřelem k zahájení Pražského povstání. Jeho hlavním úkolem bylo zamezit prchající německé armádě pod vedení polního maršála Ferdinanda Schörnera, v dalšímu postupu na západ.
Němci se však stůj co stůj chtěli dostat do amerického zajetí, protože bylo jasné, že Sověti jim budou za řádění, které se nacisté dopouštěli v předchozích letech na jejich území, oplácet stejnou mincí. V Praze proto v řadě ulic vyrostly barikády, jimiž se však Němci hodlali prostřílet. Povstalci ale neměli dostatek zbraní, ani střeliva a bylo jasné, že jejich akce dlouho nevydrží. 8. května ráno však přišla toužebně očekávaná zpráva, že Rudá armáda prolomila německé linie u Drážďan a míří k Praze. Do té její tanky vstoupily o den později, 9. května.
Účet za květnová povstání, které se začaly množit i v jiných městech tehdejšího Protektorátu, byl však tragický. Historici hovoří o tom, že během prvních květnových dnů padlo osm a deset tisíc českých povstalců. Pouze v Praze jich byly tři tisíce. Němců při bojích zemřela tisícovka.
