Ve třicátých letech minulého století patřila Věra Ferbasová k nejoblíbenějším komediálním herečkám, ačkoliv se nikdy nestala stejným sexsymbolem jako Adina Mandlová, Nataša Gollová či Lída Baarová. Na rozdíl od nich si však nikdy nezadala s nacistickým režimem a raději se v roce 1942 přestala herecké profesi věnovat, než aby musela vystupovat v německých filmech. Nacistické úřady jí za to neměly rády, do oka pak nepadla ani těm komunistickým po válce, protože její komediální talent nenacházel v budovatelských filmech přílišného uplatnění.
Za kariérou Věry Ferbasové stále de facto Vlasta Burian. Ten ji totiž přijal do svého divadla jako záskok za nemocnou Anny Ondrákovou. U diváků si začala získávat stále větší sympatie, a proto se brzy objevila i na stříbrném plátně. Ve třicátých letech účinkovala v dodnes reprízovaných komediích Tři muži na sněhu, Mravnost nade vše, Falešná kočička, Andula vyhrála, Provdám svou ženu nebo Zlaté dno, což byl film, s nímž se s hereckou kariérou na 15 let rozloučila.
Comeback oslavila až v druhém díle Švejka, Poslušně hlásím, kde dostala roli provozovatelky nevěstince. Výraznější postavu pak měla v pohádce Dařbuján a Pandrhola či ve zlodějské romanci Mezi námi zloději. Její nejslavnější úlohou v novodobé historii československého filmu nakonec zůstává tetička Luďka Soboty v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Tu natočila dva roky před smrtí. Do hereckého nebe odešla 4. srpna 1976 v nedožitých 63 letech .
