Cílem je omezit množství textilního odpadu, který dosud končí v běžných popelnicích a skládkách. Tuto povinnost by měli hradit výrobci, kteří tak přispějí na náklady spojené se sběrem a recyklací. „Jsem zastáncem cirkularity a podporuji opětovné využívání jakékoliv věci nebo materiálu. Až bude každá obec mít vlastní sběrné místo, bude pro občany jednodušší textil separovat,“ uvádí ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Dosud jsou kontejnery na textil umístěny na přibližně deseti tisících místech po celé zemi.
Revize směrnice o odpadech se zaměřuje na zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) pro textil. Ten by měl výrobce zavázat k financování recyklace textilu až do jeho konce životnosti. Ministerstvo zkoumá možnost sběru textilu na prodejních místech, aby bylo zajištěno efektivní a oddělené shromažďování. Tato praxe již funguje v případě elektroodpadu a baterií.
Česká republika čelí rostoucímu objemu textilního odpadu, což způsobuje levná produkce a vysoká spotřeba. V novém systému EPR by výrobci nesli odpovědnost za textil a podíleli se na financování jeho nakládání. Ve Francii funguje podobný systém, kde výrobci platí poplatek za každý prodaný kus oblečení, který je pak rozdělen mezi obce.
„Ročně se podle expertních rozborů MŽP v tuzemsku vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu. Tvoří asi tři až čtyři procenta odpadu v černých popelnicích. Zřízením sběrných míst v obcích se uleví třídicímu systému a bude možné textil recyklovat efektivněji,“ doplňuje Hladík. V současnosti funguje dobrovolný sběr textilu, který provozují neziskové organizace i soukromé firmy, obsah kontejnerů se převeze do třídicího centra, kde je znovu rozdělen a použitelné oblečení putuje například do charitativních obchodů nebo k nízkopříjmovým skupinám obyvatel.
