Česká republika letos čelí demografickému zlomu, jaký nepamatuje celé generace statistiků. Podle aktuálních údajů se v tuzemsku narodí nejméně dětí od roku 1785, kdy se porodnost začala systematicky sledovat. Zatímco ještě před pár lety patřilo Česko k evropským premiantům v počtu narozených dětí na jednu ženu, letošní vývoj naznačuje propad na úroveň, která je bez nadsázky alarmující. Odhady mluví o tom, že počet novorozenců může klesnout až k hranici 70 tisíc, což by znamenalo historické minimum a výrazný zásah do budoucí podoby společnosti.
Za prudkým úbytkem stojí kombinace několika faktorů. Silné populační ročníky ze 70. let už děti mají a mladších potenciálních rodičů výrazně ubylo. Do toho se přidává nejistota spojená s ekonomikou, propadem reálných příjmů a nedostupným bydlením, kvůli kterým lidé rodičovství odkládají nebo se pro více dětí vůbec nerozhodnou. Demografové upozorňují, že Česko se během pouhých tří let propadlo z úrovně téměř dvou dětí na ženu k hodnotám hluboko pod hranicí prosté reprodukce. Důsledky se sice projeví naplno až za několik let, ale už nyní je zřejmé, že stárnutí populace výrazně zatíží důchodový systém i sociální služby.
Český vývoj zapadá do širšího globálního obrazu, který ale není všude stejný. Zatímco Evropa a velká část Asie zápasí s rekordně nízkou porodností, kdy v některých zemích jihovýchodní Asie připadá na jednu ženu méně než jedno dítě, přičemž Afrika zůstává regionem s vysokým počtem narozených, kde se stále pohybují kolem čtyř dětí na matku. I tam však porodnost postupně klesá. Svět jako celek se tak nachází v paradoxní situaci: počet obyvatel ještě několik desetiletí poroste, ale stále více zemí, včetně Česka, bude řešit spíš nedostatek dětí než jejich přebytek.
