Scénář vznikl kombinací pohádek Boženy Němcové O Popelce a O třech sestrách. Jako první pohádku viděli diváci v Sovětském svazu. Zde měla premiéru 1. listopadu 1973. Českoslovenští diváci si počkali ještě dva týdny.
Původně měla hrát Popelku Jana Preissová. Jenže byla těhotná, proto Vorlíček nakonec obsadil mladičkou, tehdy devatenáctiletou Libušku Šafránkovou, na kterou si úplně náhodou vzpomněl díky filmu Babička, kde hrála Barunku.
Tvůrci legendární české pohádky také zvažovali, že do role prince obsadí Jana Hrušínského nebo Jaroslava Drbohlava. Nakonec ale zvítězil Pavel Trávníček, údajně proto, že vypadal jako Alain Delon. Drbohlav si zahrál jeho pobočníka. Protože měl Trávníček silný moravský přízvuk, předaboval ho Petr Svojtka.
Popelčinu macechu hrála Carola Braunbock, odsunutá sudetská Němka. Mluvila výhradně německy, až po natáčení se ukázalo, že umí i česky. Její dceru Doru ztvárnila Dana Hlaváčová.
Interiéry se natáčely v berlínských ateliérech. Ples se odehrával na zámku Moritzburg. Před jeho branami je dodnes kovový Popelčin střevíček, který si ženy můžou vyzkoušet.
Statek, na němž Popelka žije s macechou a nevlastní sestrou Dorou je ve skutečnosti vodní hrad Švihov nedaleko Klatov.
Kočár z pohádky je vystavený v Národním hřebčínu v Kladrubech nad Labem.
Když bylo zapotřebí umělého sněhu, producenti měli po ruce pytel s rozdrceným polystyrenem. Německá produkce použila rozemleté rybí kosti s příměsí chemie, které příšerně zapáchaly.
Aby sova Rozárka mrkla, musel ji režisér Václav Vorlíček zespoda šťouchnout do zadku špejlí
Popelku znají ve Spojených arabských emirátech nebo na Filipínách. Ve Španělsku se vysílá 24. prosince dopoledne. V Norsku zvolili překrývaný dabing, v pozadí je slyšet čeština a všechny postavy daboval norský herec Knut Risan. O Vánocích v roce 2012 se v Německu Popelka vysílala 14krát na devíti televizních stanicích.
Na rozdíl od jiných pohádek se princ s Popelkou ani jednou nepolíbili.
