Když odsouzený nájemný vrah Jiří Kajínek utekl před 24 lety, 29. října 2000, z nejstřeženější tuzemské věznice Mírov, nejenže na sebe strhl obrovskou pozornost a rázem se stal nejpopulárnějším tuzemským trestancem, ale média kolem něho vytvořila mýtus, který spočíval v tom, že se všeobecně tvrdilo, že nikomu předtím se z Mírova utéct nepodařilo. A to nebyla pravda.
Už v roce 1976 z Mírova totiž utekl Jiří Staněk, který se tam odpykával desetiletý trest za loupežné přepadení, spolu s dalšími dvěma muži. Tehdy to však jeden z nich, František Chudáček, zaplatil životem, když jej při útěku zastřelila vězeňská stráž. Staňka a jeho komplice dozorci dopadli nedaleko nápravného zařízení.
Kajínek byl v tomhle ohledu úspěšnější. Po útěku se skrýval v bytě, který patřil jeho spoluvězni, odsouzenému orlickému vrahovi Ludvíkovi Černému. A právě na tomto místě byl 8. prosince 2000 muž, který měl v květnu 1993 v borských serpentinách v Plzni zastřelit podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše, dopaden. Kajínek se pak po řadu dalších let domáhal obnovení procesu, ovšem bezvýsledně. Na svobodu se dostal až po milosti prezidenta Miloše Zemana v roce 2017.
