Vědci i zkušení kynologové se shodují, že pes, který se umí podívat svému pánovi do očí, je klidnější, sebejistější a lépe zvládá svět kolem sebe.
Psi od přírody sledují lidské výrazy. Právě oční kontakt jim pomáhá pochopit, jak se člověk cítí, co zamýšlí a jak by na danou situaci měli reagovat. Není to ale samozřejmost, u mnoha psů, zejména těch nejistých nebo u psů z útulku se složitou minulostí, je potřeba tento způsob kontaktu trpělivě trénovat. Odměnou je silnější pouto a pes, který se na pána obrací pro radu, podporu i uklidnění.
Pomáhá i při výcviku. Pes, který sleduje svého člověka, je pozornější, rychleji se učí povely a snáz zvládá rozptýlení, třeba na procházce ve městě nebo v přítomnosti jiných psů. Kromě toho se při očním kontaktu mezi člověkem a psem vylučuje oxytocin, takzvaný hormon lásky a pohody. Ten navozuje pocit klidu a posiluje vazbu, podobně jako u matek a jejich dětí.
Dívat se psovi do očí ale neznamená upřeně zírat nebo ho tlačit do nepříjemné situace. Správně vedený trénink má formu odměňování. Jemně psa navádíte a za krátký pohled do očí chválíte nebo odměníte pamlskem. Postupně se pes učí, že se vyplatí věnovat pánovi pozornost a že jeho pohled je bezpečný a pozitivní.
Tato dovednost může být záchrannou brzdou i v krizových situacích. Když se pes například lekne petardy nebo agresivního psa, přímý pohled na pána ho dokáže uzemnit a vést. Místo instinktivního útěku nebo štěkání dostane prostor na jinou volbu.
