Podnikatelka s kolegyní provozují penzion od roku 2016. Kvůli covidové pandemii na podzim roku 2020 však ženy nemohly podnikat naplno. Jedna z provozovatelek tak podala na finanční úřad několik žádostí o kompenzační bonusy za různá období. Jenže finanční úřad ke dvěma žádostem uvedl, že výše požadované částky neodpovídá jejímu nároku. Podnikatelka poslechla radu finančního úřadu, žádosti přepracovala a nárokovanou částku snížila. Později se ale ukázalo, že rada finančního úřadu nebyla správná. Původní žádost však už podnikatelka stáhla, a proto neměla nárok na plný kompenzační bonus.
Ombudsman Stanislav Křeček už v minulosti upozorňoval na rizikovou praxi finančních úřadů, které žadatele kontaktovaly s podobnými doporučeními. „Pokud má úřad za to, že je žádost neoprávněná, je namístě vydat odůvodněné rozhodnutí, proti kterému se bude moci žadatel bránit. Není přípustné, aby úřad kohokoliv odrazoval od podání žádosti či naléhal na její změnu. Takový postup, byť někdy vedený dobrými úmysly, je nepřípustný u jakéhokoliv úřadu,“ zdůrazňuje ombudsman.
Podnikatelka nakonec oslovila i Ministerstvo financí a ani tehdy neuspěla. Ale bojovala dál. „Situaci jsem vnímala velmi nespravedlivě. Uzavření penzionu pro nás bylo pohromou. Doufala jsem, že část výpadku příjmů pokryje kompenzační bonus. Když mi zaměstnankyně finančního úřadu řekla, že mám nárok jen na část peněz, bylo to pro mne těžké pochopit, ale věřila jsem jí. Následně se ale ukázalo, že to nebyla pravda. S tím, že nedostanu peníze, na které jsem měla nárok, jsem se nehodlala smířit,“ řekla.
U soudu pak dosáhla toho, že jí stát vyplatí dlužnou částku společně s úrokem z prodlení a částí soudního poplatku.
