Počet dětí s postižením, které se vzdělávají doma, od roku 2017 stoupl o 150 procent. Když už se neučí doma, využívají tyto děti instituce, které jsou jejich bydlišti příliš vzdálené. Chyba je hlavně v nedostatku speciálních tříd při základních školách. Chybí i specializovaní učitelé, navíc panují obavy z organizační náročnosti a problémem je i nejasný výklad metodických pokynů a nedostatečné zapojení krajů při plánování kapacit.
„Inkluzivní vzdělávání není dobročinnost ani výsada, ale povinnost státu, ke které se zavázal přijetím Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tu se však nedaří naplňovat. Dětem se nedostává dostatečné podpory, často čelí vyloučení, jejich rodiny se potýkají se sociálním i ekonomickým znevýhodněním,“ uvedl zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.
Ombudsman proto žádá stát, aby zjednal nápravu. Má se zaměřit na podporu vzdělávání postižených dětí v běžných základních školách. V případě, kdy by dítě mělo navštěvovat speciální školu, která není poblíž jeho domova, by bylo řešením zřizování speciálních tříd na základních školách.
