V kinech je právě film Neporazitelní a Jákl je jedním z jeho producentů. V příběhu o druhých šancích našel kus sebe samotného. O tom, proč je mu film tak blízký, mluví Jákl otevřeně. Jeho vlastní životní zlom totiž nese podobnou energii jako osudy filmových hrdinů, pád, bolest, ale i rozhodnutí začít znovu a jinak. „Film je o druhých šancích, a i proto mě ten příběh tak oslovil. I já jsem dostal svou druhou šanci, a tou je film. Můj první život byl o sportu. Dělal jsem profesionálně judo a těsně před olympiádou v Sydney jsem si poranil páteř tak, že mi řekli, že musím okamžitě přestat, jinak skončím na vozíčku. Za každou cenu jsem ale chtěl na olympiádu, ale ani jsem na ni ještě nebyl nominovaný,“ říká Jákl a vzpomíná, že právě tehdy přišlo jedno z nejdůležitějších rozhodnutí jeho života. „Rozhodl jsem se nepřestat a jezdil jsem z nemocnice na závody, s minimem tréninku, bez fyzičky, a i přesto se mi povedlo se nominovat. Díky tomu jsem si uzavřel svůj první život. Na start na olympiádě nikdy nezapomenu, protože to pro mě daleko přesáhlo hranice sportu a posunulo to mou psychiku na jiný level.“
Pak jeho sportovní cesta musela skončit. „Neměl jsem nic, protože judo pro mě bylo všechno a nikdy jsem si nepřipustil, že bych někdy skončil. Bylo mi 27 let a musel jsem začít budovat vše od nuly.“
A právě ztráta všehno je otiskem tématu filmu Neporazitelní. Ten čerpá inspiraci ze skutečných příběhů českých parahokejistů a atmosféry mistrovství světa v Ostravě, události, která změnila vnímání parahokeje v celé zemi. Stadion tehdy praskal ve švech, lidé stáli fronty až ven, a když hrozilo, že nestihnou začátek zápasu, pořadatelé je pustili dovnitř zdarma. Pak se po zápase vraceli a dobrovolně dopláceli vstupné, protože je výkon českého týmu hluboce zasáhl.
