„Já bych řekl, že nyní jsou ve fázi vzájemné tolerance, která se pomalu blíží náklonnosti. Winkleigh nově dovoluje Cooperovi sdílet s ní noru, což je ve vombatím světě jasným projevem sympatie,“ popisuje situaci chovatel David Vala.
Winkleigh, která do zoo dorazila v dubnu a po povinné měsíční karanténě obydlela v květnu expozici v Darwinově kráteru, si navíc dobře zvyká i na svůj nový domov. „Stále častěji chodí do výběhu, ačkoliv na rozdíl od laxnějšího Coopera trochu lumpačí. Vyšplhala například do jednoho z květináčů, jehož zeleň pak zdevastovala. Coopera nic takového za půl druhého roku, co je v Praze, nenapadlo,“ dodává Vala. Ukazuje se tak i vysoká míra individuality jedinců.
Lidé zastihnou vombaty ve venkovním výběhu nejlépe hned po otevření zoo či naopak v podvečerních hodinách. V neděli ve 14 hodin ale čeká návštěvníky jejich speciální komentované krmení. To bude součástí pestrého Dne s vombaty, který se inspiroval výzkumem vombatího chlapce Petera J. Nicholsona. Ten jako patnáctiletý v 60. letech v Austrálii sesbíral úctyhodné poznatky o životě těchto vačnatců a jeho studentská práce položila základ dalším vědeckým výzkumům.
