Zatčení Anny Letenské se připravovalo dlouho a sama herečka s ním počítala od chvíle, kdy si gestapo přišlo pro jejího manžela Vladislava Čalouna. Toho nacistická tajná policie sebrala za ukrývání Břetislava Lyčky, lékaře, který po atentátu na Reinharda Heydricha ošetřoval Jana Kubiše, tedy jednoho ze dvou atentátníků. Bylo to v době Heydrichády, tedy největšího nacistického řádění na území Protektorátu Čechy a Morava a podobné věc se rovnala de facto rozsudku smrti nad celou rodinou.
Letenská v té době měla roztočený film Přijdu hned, kde ztvárnila jednu z hlavní rolí. Pokud by jí gestapo sebralo hned, celé natáčení by zkrachovalo. Na přímluvu Miloše Havla, filmového magnáta, který s Němci udržoval korektní vztahy, bylo nakonec domluveno, že Letenská může film dotočit a dokonce svého muže navštěvovat v Petschkově paláci. Tam přišla i v den, kdy padla poslední klapka filmu, 3. září 1942, přesně před 81 lety. To však už na ni nečekal Čaloun, ale příslušníci gestapa, kteří ji na ruce okamžitě nasadili želízka.
Její převoz do Malé pevnosti v Terezíně a následně do koncentračního tábora v Mauthausenu, rozhodl rychle o jejím osudu. Hned druhý den po převozu do Mauthausenu, 24. října 1942, byla Letenská popravena. Čalouna stihl stejný osud o tři měsíce později v lednu 1942.
Film Přijdu hned, který měl premiéru ve chvíli, kdy už herečka byla mrtvá a kde vedle Letenské zazářil například Saša Rašilov, Svatopluk Beneš nebo Vlasta Matulová, se stal nejvýraznějším příspěvkem Letenské k tuzemskému filmu. Kromě něho ji divák může vidět například ve snímcích Městečko na dlani, Babička nebo Kříž u potoka.
