Koncentrační tábor Osvětim a přilehlý vyhlazovací tábor Březinka, německy Birkenau, měl spolu se svými vězni lehnout popelem a svět by se nikdy nedozvěděl, jaké hrůzy se děly za jeho ostnatým dráty. Nacistické vedení tak reagovalo na rychlý postup Sovětů na východní frontě, kteří se na začátku roku 1945 začali k této největší nacistické továrně na smrt, přibližovat. K záměru však nakonec došlo pouze napůl, protože Rudá armáda pod vedením maršála Koněva byla rychlejší a 27. ledna 1945, tedy přesně před 80 lety, vstoupila do prostorů, kde se zvěrstva odehrávala.
V táboře se ve chvíli osvobození nacházelo asi sedm tisíc zubožených vězňů, řada z nich na pokraji smrti. Podle pozdější údajů dalších 1,1 milionu lidí věznění na tomto místě na jihu Polska nepřežilo. V drtivé většině šlo o Židy, usmrceni tam však byli také Poláci, Rusové, Češi, Slováci, Bělorusové či Romové.
Několik filmových záběrů, které na místě Rudá armáda pořídila, posloužilo v pozdějším Norimberském procesu k usvědčení nejvyšších nacistických pohlavárů. V samotné Osvětimi na konci války vznikl tábor, kam byli ze Sovětského svazu převáženi němečtí váleční zajatci. Ti pak do konce roku 1945 odjeli zpět do Sovětského svazu, aby si své tresty odpracovali v řadě gulagů na Sibiři.
