Zmínky o bytostech podobných upírům se objevují už ve starověkém Egyptě a Mezopotámii, kde se lidé báli démonů, kteří vysávali životní sílu. Nejvíce se ale legenda rozšířila ve slovanském kulturním prostoru mezi 17. a 19. stoletím. Tehdy lidé věřili, že mrtví mohou vstávat z hrobu a ohrožovat živé. Strach byl natolik reálný, že se začaly používat bizarní praktiky, aby se mrtvým zabránilo přijít zpět, od probodnutí srdce dřevěným kůlem přes stětí hlavy až po spálení celého těla.
Důkazy našli v roce 2023 archeologové v polském Luzinu, kde odkryli pohřebiště víc než 450 lidí. Kostry často postrádaly lebky, které tehdejší hrobníci uložili mezi nohy zemřelých. Hlavy navíc měly v ústech mince či cihly. To prý bránilo upírům vstát z hrobů. Tak velký počet těl na jednom místě je podle vědců velmi neobvyklý a ukazuje, jak silně v upíry místní komunita věřila.
Pověsti o upírech ale nevznikaly z ničeho. Vysvětlení nabízí medicína i lidové zkušenosti. Například neobvyklý rozklad mrtvých, nafouklá břicha, krev vytékající z úst nebo nečekaně zachovalá kůže působily na neinformované lidi dojmem, že mrtví ještě žijí. K šíření pověstí přispívaly i epidemie například mor, kdy lidé hledali viníka náhlých úmrtí. Tehdy se upír stal snadným vysvětlením.
Další roli mohly hrát nemoci, především porfyrie. Ta způsobuje mimo jiné světloplachost, bledou kůži a někdy i ztmavnutí zubů, tedy rysy, které si lidé mohli spojovat s představou krvesajících tvorů. U některých pacientů navíc mohlo pití zvířecí krve sloužit jako lidový pokus o zmírnění příznaků. Bohatší rodiny, ve kterých se objevovala tato nemoc, si také často kupovaly lidskou krev od chudých a pily ji.
Podoba upírů se v různých kulturách lišila. Ve východní Evropě šlo o odpudivé a těžkopádné bytosti podobné dnešním zombie, zatímco na Západě se hovořilo spíše o přízracích vysávajících životní sílu. Romantismus 19. století jejich obraz proměnil. Zrodila se postava elegantního svůdce, která našla svůj vrchol v románu Brama Stokera Dracula. Ten vytvořil základ moderní představy upíra, která se vryla do filmů, knih i her.
Víra v jejich existenci úplně nevymizela. V některých venkovských oblastech Balkánu se ještě ve 20. století otevíraly hroby ze strachu, že mrtví vstávají. Pověry o krvesajících bytostech přetrvávají dodnes v Africe či Asii a v západních zemích zase existují moderní upíří subkultury, jejichž členové pijí malé množství lidské krve. Fascinace temnými bytostmi tak přetrvává i v současnosti, i když má zcela jinou podobu než u našich předků.
