"Už k nám nechodí žádní normální lidé, jen ten hrozný Berija," postěžovala si začátkem 30. let manželka sovětského vůdce Josifa Stalina Naděžda své přítelkyni. Skutečně začátkem 30. let se začal Lavrentij Berija drát na politické výsluní a pomoci mu v tom měla skutečnost, že se vetřel do přízně toho nejmocnějšího, Stalina. Během dalších let se stal šéfem obávané NKVD, Stalinovy tajné policie, a jednou z hlavních postav předválečného politického teroru v Sovětském svazu.
Jak Stalin stárnul, budoval si Berija vlastní kult osobnosti, a když 5. března 1953 vůdce SSSR zemřel, počítalo se s tím, že Berija převezme veškerou moc. Jenže po Stalinově smrti se objevili další hráči jako Nikita Chruščov, který Beriju nechal 26. června 1953 zatknout. Spatřoval v něm velké nebezpečí, protože chtěl zavádět rozsáhlé reformy, na které však sovětské politbyro nebylo připraveno.
Následná obvinění byla založena na Berijově podílu na politických procesech, což jej dostalo na popraviště, kam on sám odeslal řadu svých politických oponentů
