Ideální pH mořské vody se běžně pohybuje v rozmezí 7,5 až 8,4. To znamená, že moře a oceány jsou lehce zásadité, což je důležité pro život většiny mořských tvorů. Celosvětově rostoucí emise, které produkují masy oxidu uhličitého, mají však za následek nebezpečné okyselování mořské vody. Oxid uhličitý totiž s molekulami slané vody reaguje a vytváří kyselinu uhličitou, která pH vody rapidně snižuje.
Na snižování pH jsou náchylné korálové útesy, ale také řada dalších mořských tvorů. Kyselá mořská voda stresuje ryby, které se kvůli nízkému pH nedokáží rozmnožovat, ani správně růst. Kyselost vody brzdí tvoru vápníku, který potřebuje řada živočichů jako jsou například měkkýši pro vytváření svých vápenatých schránek. Kyselá voda také mění chemické signály, díky kterým si někteří ze živočichů hledají potravu nebo poznají, že se blíží nebezpečí.
O kyselosti oceánů odborníci hovoří, pokud je v mořích a oceánech koncentrace uhličitanu vápenatého o 20 procent a víc, než v době předindustriální éry. Tuto úroveň už překročilo 60 procent globálních vod.
