Bylo měsíc a půl po socialistické revoluci v Rusku, pozice bolševiků ale nebyla rozhodně tak jednoznačná, jak se mohlo zdát. Jejich opozice se přeskupila a vytvořila silný blok, který bolševiky vytlačoval i z území, která měli pod kontrolou. A to Lenin vnímal jako obrovskou hrozbu. Rozhodl se proto ustanovit tajnou policii, Čeku. Její personální stránku svěřil svému příteli Felixi Dzeržinskému, který vybral ty nejhorší z nejhorších. Opilce, rváče, hrdlořezy.
Lenin dal čekistům neomezené pravomoci. S politickým nepřítelem rozhodně neměli jednat v rukavičkách a navíc dostali sami právo stanovit výši trestu bez projednání konkrétního případu před soudem. Čekisté si nově nabytou moc řádně užívali a proto i sám Lenin nakonec Dzeržinského požádal, aby vybral ze svých mužů ty, které určí na popravu cara Mikuláše II. a jeho rodiny, k níž došlo v létě 1918.
Čeka existovala pouhých pět let a odhaduje se, že za tu dobu měla na svědomí půl milionu životů. V roce 1922 se vznikem Sovětského svazu se proměnila na trochu umírněnější GPU, která se o 12 let později spojila s vojenskou rozvědkou GRU, z čehož vznikla obávaná stalinistická NKVD.
Čeka, kromě toho, že byla první tajnou policií sovětského Ruska, posloužila i německému kancléři Adolfu Hitlerovi jako mustr pro vytvoření vlastní tajné policie, Gestapa, které si v brutalitě s Čekou mnoho nezadalo.
