Milion lidí v Česku, často ve středním věku, se doma stará o nemocné rodiče, děti s postižením nebo jiné blízké, kteří potřebují nepřetržitou péči. Tato role zůstává často neviditelná a opomíjená. Péče trvá průměrně několik let a vyžaduje obrovské nasazení, které má na pečující negativní dopady.
Experti upozorňují, že chronická zátěž spojená s péčí vede k rozvoji syndromu vyhoření. Často se objevuje i deprese, úzkostné stavy nebo pocity osamělosti. Pečující lidé se musí vzdát svých koníčků, omezit kontakty s přáteli a někdy i opustit zaměstnání. To vede k finančním potížím, které situaci ještě zhoršují.
SKdyby se o své blízké přestal starat jen zlomek z milionu pečujících, systém profesionální sociální a zdravotní péče by nebyl schopný zajistit dostatečné kapacity v pečovatelských domech nebo zdravotnických zařízeních. Podle odborných odhadů by zřízení a provoz dalších míst stály státní kasu ročně miliardy. Péče v domácím prostředí je proto nejefektivnější a nejlevnější variantou.
Problém je však v tom, že podpora pro pečující rodiny nestačí. Příspěvky často nepokryjí ani základní náklady na speciální výživu nebo zdravotní pomůcky. Psychologická pomoc a odlehčovací služby, které by pečujícím umožnily krátký odpočinek, jsou na mnoha místech nedostupné.
Častým problémem také bývá finanční závislost na příspěvcích. Pokud se příbuzný dostane na delší dobu do nemocnice, nemá pečující nárok na peníze, protože se oficiálně o nikoho nestará. Pokud je nezaměstnaný, těžko najde práci třeba na měsíc a dostává se do spirály dluhů.
