Kontroverzní stavba, kterou kritizují památkáři či architekti, přijde o územní rozhodnutí. Nejvyšší správní soud totiž vyhověl kasační stížnosti veřejného ochránce práv, který podal žalobu ve veřejném zájmu proti umístění stavby.
Ombudsman žalobu podal v roce 2020. Namítal v ní mimo jiné, že v řízení rozhodovali úředníci, kteří byli systémově podjatí. Nejvyšší správní soud loni s ombudsmanem souhlasil a loni v lednu případ vrátil krajskému soudu. Ten prohlásil, že ombudsman neprokázal závažný veřejný zájem na podání žaloby a odmítl ji. Dnes Nejvyšší správní soud rozhodoval podruhé a dospěl znovu k opačnému závěru.
V územním řízení podle něj byla překročená nadkritická míra systémového rizika podjatosti, a proto měli být všichni rozhodující úředníci stavebního úřadu Magistrátu města Olomouce vyloučení pro podjatost. O žádosti o umístění stavby měl rozhodovat jiný stavební úřad.
Investor Radstone Group totiž o záměru podepsal v roce 2010 s městem smlouvu o spolupráci. Před zahájením řízení o umístění stavby investor informoval Olomouc, že podle něj již dvakrát smlouvu o spolupráci porušila – nejdřív přijala územní plán, v němž stanovila výškovou regulaci, která by vylučovala uskutečnění záměru, a pak odmítla zmocnit investora, aby ji v územním řízení zastupoval. Redstone městu sdělil, že by za to mohl žádat náhradu škody. Olomouc pak podle veřejně přístupných informací šla investorovi na ruku, protože se obávala právní odpovědnosti města i jednotlivých zástupců města, kteří o záměru rozhodují.
Podle správního soudu proto mělo město silný ekonomický zájem na výsledku územního řízení. Podezřelý podle něj byl i charakter stavby – její výška a umístění blízko historického jádra města. Stavba totiž byla od počátku kontroverzní, kritizovali ji památkáři i architekti, protichůdně se k ní vyjadřovali lokální politici.
Investor tak bude muset požádat o nové územní rozhodnutí, tím se ale bude zabývat jiný stavební úřad, než ten podjatý olomoucký.
