Nejstarší lunisolární kalendář byl objeven v Turecku

Rytiny na pilířích na archeologickém nalezišti Göbekli Tepe v jižním Turecku na první pohled nevyvolávají velkou pozornost, zvláště ve srovnání s vedlejšími vyobrazeními zvířat symbolizujícími cykly Slunce a Měsíce. Podle vědců však tyto V-tvary mohou být klíčem ke dvěma významným objevům. První je, že sloupy mohou být nejstarším lunisolárním kalendářem (spojuje dohromady princip kalendáře solárního a lunárního, a snaží se tak kompenzovat nevýhody obou, pozn. red.) na světě, a druhý, že mohou sloužit jako památník pádu komety, která zasáhla Zemi před přibližně 13 tisíci lety a způsobila malou dobu ledovou.

Podle vědeckého týmu vedeného Martinem Sweatmanem z Univerzity v Edinburghu, který nedávno zveřejnil své objevy v časopise Time & Mind, každý z V-tvarů na sloupech představuje jeden den. Když se sečtou, zdá se, že zaznamenávají datum, kdy Zemi zasáhla sprcha kometárních fragmentů kolem roku 10 850 před naším letopočtem. Tento zásah vyvolal 1 200 let trvající dobu ledovou, která vedla k vyhynutí mnoha velkých zvířat, včetně mamutů a praturů.

Tato událost mohla mít zásadní vliv na vznik civilizace, protože podle Sweatmana mohla motivovat vývoj náboženství a zemědělství, které bylo nezbytné pro přežití v chladnějším klimatu. Pokud se hypotéza o V-tvarech ukáže jako správná, mohla by zásadně podpořit teorii o dávné kometární katastrofě a naznačit, že obyvatelé Göbekli Tepe byli jedni z prvních, kteří se pokusili zaznamenat to, co viděli na obloze. Možná jde o první krůčky k vývoji písma o tisíce let později.