Například v Japonsku se někteří lidé zabývají žehlením bankovek. Pečlivě vyhlazují pomačkané peníze, aby vypadaly jako nové. Jiní Japonci sbírají ozvěny v chrámech a jeskyních, které si pak nahrávají a hodnotí podle čistoty a trvání zvuku.
Ve Spojených státech se šíří koníček zvaný extreme ironing tedy extrémní žehlení. Lidé berou žehličku a prkno na neobvyklá místa, třeba na vrchol hory, do řeky nebo na lyže, a žehlí tam.
Mezi další kuriozity patří muzeum vlasů v Turecku, které vzniklo z vášně jednoho keramika sbírat prameny od svých zákaznic. Dnes tam visí desetitisíce vlasových pramínků v popsaných obálkách.
A když jsme u sběratelství, v USA existuje nadšenec, který sbírá barvy z nátěrů odlupujících se z fasád budov. Kousky staré barvy archivuje podle odstínu i původu.
Zcela netradičním způsobem relaxace se stal také koníček vytváření miniaturních kopií opuštěných míst, třeba chátrajících benzinek nebo opuštěných motelů. Modeláři se soustředí na co největší detaily, včetně špíny, graffiti nebo odpadků.
Podivné, ale organizované je i takzvané závodní kosení trávníků. Tato motoristická disciplína má v Británii dokonce oficiální ligu. Závodníci se účastní soutěží na upravených sekačkách, které dosahují rychlosti až 80 kilometrů za hodinu.
Ani zvířata nezůstávají pozadu. V některých zemích lidé soutěží v závodech s hlemýždi. V Anglii se každoročně pořádá mistrovství světa v snail racingu, kde vítězný šnek dosáhne cílové čáry v průměru za dvě minuty.
A další koníčky? Například třídění oblázků podle tvaru, teploty a zvuku při hodu do vody, nebo vytváření deníků o tom, co se nestalo. Fiktivní vzpomínky na neexistující události lidé zapisují jako osobní alternativní historii.
