Františkovi Čápovi, který by dnes oslavil 110. narozeniny, stačilo natočit jedinou scénu a změnil se mu navždy život. Režisér, který se začal prosazovat na konci třicátých let, se plně proslavil až v době nacistické okupace, měl sice na svém kontě tak cenné snímky jako je Babička, Mlhy na blatech, Noční motýl, Tanečnice nebo Děvčica z Beskyd, ale ve chvíli, kdy skončila válka, vzpomněly si tehdejší úřady na jedinou scénu a Čápův malér byl na světě. Do snímku Jan Cimbura totiž režisér a scénárista zakomponoval brutální vyhnání Žida z jeho vlastní hospody, v němž vyšetřovatelé spatřovali jasný projev antisemitismu. Nepomohly ani argumenty, že potrestání Žida do filmu prosadil samotný říšský protektor Konstantin von Neurath.
Přestože Čápa nakonec obvinění zbavili, bylo mu jasné, že v Československu už mu pšenka nepokvete. Po posledním filmu Bílá mlha z roku 1948 a po nešťastné potyčce s tehdejší dělnickou komisí se rozhodl pro emigraci a o rok později utekl do Západního Německa. Tam natočil výtečný film Stopa vede do Berlína o gangu padělatelů peněz. O rok později odešel do Jugoslávie, kde pomáhal s rozvojem tamního filmu. I když nejprve uspěl s romantickou komedií Vesna a dramatem Chvíle rozhodnutí, jeho další filmy se už vyznačovaly kolísavou kvalitou.
Naposledy se podepsal pod průměrnou komedii Naše auto v roce 1962. Zemřel o deset let později, kdy mu bylo pouhých 58 let.
