Mezi nejrozšířenější zvyky patří koledování na Velikonoční pondělí a s tím spojené výprasky pomlázkou nebo polévání vodou. V minulosti však bylo zvyků mnohem více a na řadu z nich se zapomnělo.
První zvyk se váže ke Škaredé středě, tedy ke dni, který má symbolizovat Jidášovu zradu. Tento den se v minulosti také označoval jako Sazometná středa, protože bývalo zvykem vymetat komíny, tím vrcholil předvelikonoční úklid. K Zelenému čtvrtku se zase váže tradice zdravých pokrmů, které by se ten den měly objevit na stole, protože podle pověry přinese jejich konzumace zdraví po celý rok. Naši předkové se také v tento den omývali ranní rosou, protože věřili, že díky ní zkrásní. Na Zelený čtvrtek se pekly jidášky, zvláštně tvarované pečivo z kynutého těsta, které se má ještě před východem slunce potírat medem.
Na Velký pátek, tedy v den ukřižování Ježíše Krista, lidé hledali poklady. Věřili totiž, že v ten den se otvírá země a vydává vše, co se za celý rok ztratilo. Zvyk zmiňuje i jeden díl oblíbeného večerníčkovského seriálu Krkonošské pohádky pod názvem Jak šel Trautenberk do hor pro poklad.
Zatímco pátek býval ve znamení velkého půstu, v následujících třech dnech se chystala hostina. Vrchol Velikonoc pro naše předky proto nastal v neděli, kdy připravovali slavnostní tabuli, kde nechybělo maso, mazanec, beránek či vejce.
