„Měli jsme jisté obavy z odchovu, protože u hrabáčů platí, že porodit ještě neznamená odchovat. V prvních dnech vyžaduje velmi intenzivní péči, která začíná ve čtři hodiny ráno, končí většinou krátce po půlnoci a podílí se na ní celý tým ošetřovatelů,“ říká zooložka Libuše Veselá. Mládě chovatelé pravidelně krmí, váží nebo mažou olejíčkem. „Péče o něj v mnoha směrech připomíná péči o lidské miminko. Podobný je i hlas, kterým se malý hrabáč ozývá,“ vysvětluje zooložka.
Ty největší obavy chovatelů se prý už ase rozplývají. „Malý hrabáč spolehlivě pije velmi vydatné mateřské mléko, přibírá a za prvních deset dnů života zdvojnásobil svou porodní váhu, z počátečních 1 530 gramů se dostal na neuvěřitelných 3 050 gramů,“ doplňuje zooložka.
Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. V Evropě je dokáže odchovat jen sedm zoologických zahrad. Důvodů k nezdaru je hned několik. Matka může mládě zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné nebo nesaje mléko.
Zavalitý, téměř lysý savec, jehož tělo pokrývají řídké štětinky a končetiny jsou zakončeny dlouhými drápy, s ocasem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem, ušima zajíce vypadá, jako by si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Varlata mají samci v dutině břišní, k určení pohlaví je tak nutná analýza DNA.
