Je noc na 17. července 1918, tedy přesně před 105 lety, a do suterénní místnosti jednoho z domů v uralském městě Jekatěrinburgu vstupuje popravčí četa. Proti ní stojí muž občanském jménem Nikolaj Romanov a jeho rodina včetně malého syna Alexeje. Příslušníci nechvalně známé tajné policie Čeka spustí palbu, po které Romanov a jeho rodina padají k zemi. Výstřely tak symbolicky ukončily jednu éru ruských dějin, oním Nikolajem Romanovem nebyl totiž nikdo jiný než poslední ruský car Mikuláš II. Vraždami se bolševici vyrovnali s nedávnou minulostí, když vzali vládu v Rusku do svých rukou a takřka ihned v zemi rozpoutali rudý teror.
Mrtvá těla pak čekisté vedení Jakovem Jurovskim, který zastřelil právě cara a jeho syna Alexeje, naložili do náklaďáků a odvezli do lesa asi 20 kilometrů za Jekatěrinburg. Tam je polili kyselinou, pažbami rozmlátili obličeje a zakopali. Dvě děti Alexej a Anastázie leží v hrobech o pár desítek metrů dál, aby počet těl zmátl případné nálezce. Nicméně hlavní část ostatků nalezli amatérští pátrači až v květnu 1979, v roce 1991 pak těla odborníci exhumovali a pomocí DNA potvrdili jejich totožnost.
Dlouhá léta panovaly nejasnosti ohledně osudu následníka trůnu Alexeje a jeho sestry Anastázie, za které se ve 20. století vydávalo hned několik osob. Až v roce 2007 se jejich ostatky našly v lese nedaleko hlavního pohřebiště.
Dnes jsou členové zavražděné rodiny pochovaní v Petropavlovském chrámu v Petrohradě.
