Přesně před sto lety padl na ruském Dálném východě teplotní rekord, který dodnes fascinuje meteorology i laiky po celém světě. V obci Ojmjakon tehdy teploměr ukázal mínus 71,2 stupně Celsia, což z místa udělalo symbol extrémní zimy a přezdívku Sibiřský pól chladu mu už nikdo neodpáře.
Ojmjakon ležící v ruské republice Sacha v Jakutsku je považovaný za nejchladnější trvale obydlené místo na planetě. Rekordní hodnota z roku 1926 sice není oficiálně potvrzená, přesto se pevně zapsala do historie. I v novodobých měřeních tam teploty opakovaně klesají hluboko pod minus 60 stupňů, například v roce 2011 nebo 2022. Výjimečnost oblasti podtrhují i extrémní rozdíly mezi létem a zimou, kdy roční teplotní výkyvy můžou přesáhnout sto stupňů, což je na Zemi velmi vzácné. Zatímco zimy jsou extrémně mrazivé a suché, krátké léto dokáže přinést teploty výrazně nad bodem mrazu.
Jedním z důvodů těchto extrémů je poloha meteorologické stanice v údolí mezi obcemi Ojmjakon a Tomtor, kde se hromadí studený vzduch. Okolní hory paradoxně způsobují, že s rostoucí nadmořskou výškou můžou být zimní teploty vyšší než dole v údolí. Je tam permafrost, tedy trvale zmrzlá půda, a mrazy obvykle nastupují už v září a trvají až do jara. Přesto v této odlehlé části světa lidé dlouhodobě žijí, a právě kombinace lidské vytrvalosti a extrémního klimatu činí Ojmjakon i po sto letech od rekordního mrazu jedním z nejpozoruhodnějších míst planety.
