Většina místních je přesvědčená, že Fikáčková útočila v bývalé porodnici. Ve skutečnosti to bylo v pavilonu ženského oddělení v Chmelenské ulici. Krátce po jejím odhalení se porodnice zavřela a nahradila ji jiná oddělení. Dnes je v budově následná péče a rehabilitace. Podle bývalého policisty Karla Fořta, který o případu napsal knihu, se lidé zdráhali o kauze mluvit i po desítkách let.
Výpovědi matek, jejichž děti útoky přežily, dodnes děsí. Podle jedné z žen Fikáčková působila jako vzorná sestra, děti prý v její službě neplakaly. Jiná popsala následky útoku, které její dceru pronásledují celý život. Poškození mozku jí způsobilo trvalé mentální postižení.
Marie Fikáčková vyrůstala v problematickém rodinném prostředí a po studiu zdravotní školy nastoupila jako sestra na novorozenecké oddělení v Sušici. Navzdory pověsti pečlivé sestřičky. První útoky na novorozence přišly v roce 1959 a vedení nemocnice je mylně považovalo za náhodné úrazy. Fikáčková tak nabyla jistoty, že její činy zůstanou nepotrestané a pokračovala v nich.
V únoru 1960 situace vygradovala, když v přeplněné porodnici zabila novorozenou dívku a další dítě vážně zranila. Pitvy odhalily těžká poranění hlavy a Fikáčkovou zatkla policie. Přiznala se k deseti útokům, prý jí vadilo. když děti plakaly a chtěla si ulehčit práci.
Soud ji dal trest smrti. 24letou Fikáčkovou popravili v dubnu 1961 v pankrácké věznici. Skutečný počet jejích obětí zůstává nejasný a případ dodnes patří k nejtemnějším kapitolám české poválečné kriminalistiky.
