Takzvaná Istanbulská smlouva o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí není podle biskupů pro země jako Česká republika potřebný ani přínosný. „Naopak. Degraduje vztah mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil a programově relativizuje hodnoty evropské kultury a jejich předávání dalším generacím. Vnímáme, že slouží plíživému pronikání ideologie genderu, kterou papež František opakovaně nazývá jednou z nejnebezpečnějších ideologických kolonizací do společnosti,“ píšou biskupové.
Ti prý také prý s obavami sledují snahy legalizovat vztah osob stejného pohlaví jako manželství. Manželství je podle nich založené na spojení muže a ženy a je nejlepším prostředím pro výchovu dětí.
„Kde bere naše společnost odvahu upřít budoucím dětem právo na to mít a znát svou matku a otce? Nejedná se o nový druh násilí páchaného na dětech?“ ptají se biskupové s tím, že podle nich neexistuje žádný důvod, který by umožnil stanovit podobnost či analogie mezi homosexuálními svazky a manželstvím s rodinou.
Co je Istanbulská smlouva?
Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí se zaměřuje na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí. I když úmluva mluví přímo o ženách jako primárních obětech domácího násilí, vybízí k aplikaci zásad na všechny oběti domácího násilí, tedy i na muže, děti nebo seniory.
Navrhuje také zavést třeba nepřetržité tísňové linky, dostatečný počet azylových domů nebo dostatečné informováním obětí o jejich právech a dostupné pomoci.
Smlouva zavádí nové trestné činy, pokud je trestní řád zemí už neobsahuje, například psychické týrání, nebezpečné pronásledování, sexuální násilí a znásilnění, sexuální obtěžování, vynucený sňatek, mrzačení ženského genitálu, vynucený potrat a nucená sterilizace. Mimo to mají státy povinnost zajistit, aby kulturní zvyklosti a obyčeje nesloužily jako záminka k ospravedlňování výše uvedeného chování včetně takzvaných zločinů ze cti.
