Aguas Calientes je na přílivu cestovatelů existenčně závislé. Do města se dá dostat jen vlakem nebo pěšky, silnice do něj nevede. Z něj pak pokračují lidé buď autobusem za 24 dolarů, nebo dvouhodinovým výšlapem na Machu Picchu k ruinám předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách.
Právě autobusová linka vyvolala konflikt. Po třiceti letech koncese připadla novému provozovateli a část místních obvinila úřady z neprůhledného rozhodnutí. Následoval protest a blokáda železnice.
Do napětí se promítá i dlouhodobá nespokojenost obyvatel. Turisté platí vysoké poplatky, ale většina výnosů míří mimo region. Místní upozorňují na špatnou infrastrukturu, chybějící zdravotní péči, nedostatek veřejných služeb a kontrast mezi miliardovým turismem a bídným životem v okolních vesnicích.
Navíc roste tlak na samotnou památku. Machu Picchu ročně navštíví až 1,6 milionu lidí, což způsobuje erozi stezek i zatížení citlivých struktur. Organizace zastřešující Nových sedm divů světa varuje, že bez zásadní reformy může Machu Picchu ztratit prestiž i autenticitu.
Odborníci proto volají po jasné státní strategii. Ta by měla sjednotit správu dopravy, regulovat počty návštěvníků a modernizovat systém vstupů. Politická nestabilita v Peru ale vývoj brzdí. Země vystřídala šest prezidentů za šest let a návrhy často zapadnou dřív, než se stihnou projednat.
