Iron Maiden jsou v České republice stálými hosty a tuzemským fanouškům, kterých je požehnaně, běžně servírují programy zaměřující se na nové skladby a nové desky a pak také show, které se specializují na dobu největší slávy, tedy 80. léta. O tom, že je druhá varianta jejich koncertů mezi posluchači vyhledávanější, svědčila i návštěvnost jejich sobotní zastávky, kdy do pražských Letňan přišlo 60 tisíc lidí. Skutečnost, že Britové slaví půl století do svého založení, měla akci dodat slavnostnější charakter slibující nejedno překvapení v setlistu. Ovšem tentokrát u slibů zůstalo.
Večer pro ostrovní legendu otevřela americká čtveřice Halestorm, která sice nabídla dva své největší hity I Miss The Misery a Love Bites, ale jejich vystoupení v porovnání s velikostí Iron Maiden vyznělo polovičatě, čemuž nepomohlo ani ostré slunce svítící přímo do oči diváků, které narušovalo show, a vypnuté postranní obrazovky zachycující dění na pódiu, jen dokreslovaly, kdože ten večer bude hlavní hvězda a kdo pouhý učedník. Hudebně Halestorm nabídli pouze vyčpělou formu soudobého amerického hard rocku, kdy je jasné, že takové hvězdy jako Van Halen či Aerosmith už tamní scéna postrádá.
Iron Maiden nastoupili na pódium v osm večer, když už se slunce schovávalo za mraky a rázem byla působivost mnohem větší. Kapela ukázala, že je stále ve velké formě a nakonec i Bruce Dickinson potvrdil, že ač trochu z kapacity svého hlasu ztratil, stále patří mezi mistry v oboru. Ve slavné The Number Of The Beast sice trochu zaškobrtl a frázování najednou působilo křečovitě, ale řadu jiných věcí dával ten večer naprosto s přehledem. Ať jde o úvodních pár připomínek jeho zesnulého předchůdce Paula Di´Anna či vlastní věci The Clairvoyant a Powerslave, ukázal, že je pořád oporou týmu.
Až magický okamžik přišel se 14minutovou Rime Of The Ancient Mariner, která se společně se skoro stejně dlouhou Seventh Son Of A Seventh Son, stala jasným vrcholem celého vystoupení. Právě v nich Iron Maiden ukázali, proč jsou jednou z největších kapel všech dob a v čem tkví jejich síla. Navíc mezi oba kolosy vpašovali svůj největší hit Run To The Hills, čímž uspokojili hlavně méně náročné posluchače.
Finále koncertu bylo více než očekávané. The Trooper, Hallowed By Thy Name, Aces High či Fear Of The Dark jsou jasnými stálicemi, ačkoliv, jak zaznívala i řada hlasů v Praze, mohly být protentokrát vynechané ve prospěch dávno nehraných utajených klenotů klasických desek. S tím totiž souvisí i největší výtka, kterou lze k vystoupení mít. Byl to na jednu stranu skvělý večer s odpovídající vizuální show a plný ikonických skladeb. Ovšem pocit, že návštěvník sleduje něco opravu výjimečného, co by odpovídalo připomínanému jubileu, se nedostavil.
