Klimatická změna, uvolňování chemických látek do životního prostředí, velké vymírání druhů zvířat a rostlin, změny v koloběhu látek mezi živými organismy a neživými částmi, ale také odlesňování ploch a znečištění sladkovodních vod. Lidé svou industriální činností výše zmíněných šest planetárních hranic již nenávratně překonali.
Sedmou měřitelnou mezí je kyselost oceánů. Oceány se podle vědců blíží ke kritickému prahu. K okyselení oceánů dochází kvůli absorpci velkého množství oxidu uhličitého. Pro mořský ekosystém to představuje obrovskou hrozbu. Oceány nejsou navíc kvůli tomu schopné ukládat uhlík.
S překvapením oborníků si hranice, která měří úbytek stratosférického ozónu, tedy zvětšování se ozónové díry, vede poměrně dobře a zůstává stabilní. K mírnému zlepšení pak podle nich došlo u zatížení planety atmosférickým aerosolem, tedy u mikročástic v ovzduší jako je dým, nebo například pouštní prach.
