Srpnová invaze vojska Varšavské smlouvy z noci z 20. na 21. srpna 1968 českou společností silně rezonovala a v dalších měsících se objevilo několik pokusů o to dát co nejhlasitěji najevo nesouhlas s konáním některých stranických špiček, které se draly k moci. Ovšem největší protesty zažila Praha rok po invazi, kdy všechno začalo 19. srpna 1969, tedy přesně před 55 lety. V řadě městech tehdejšího Československa se totiž tento den začaly formovat zprvu pokojné demonstrace, které však brzy měly změnit svůj charakter.
Už od června 1969 se po celém Československu začaly šířit letáky, které vyzývaly k odporu a protestním akcím. Ty se začaly formovat 18. srpna večer, ale s plnou intenzitou propukly následující den, kdy pořádkové jednotky začaly několikatisícový dav rozhánět a 215 lidí předvedly k výslechu.
Následující den však protesty zesílily a když 21. srpna dosáhly svého dalšího vrcholu, kdy demonstranti začaly stavět v ulicích Prahy barikády, nasadila Veřejná bezpečnost do akce vodní děla a obrněné vozy. Do akce se nakonec zapojila i armáda. Protesty v Praze, ale i Brně či Liberci pak pořádkové jednotky násilně ukončily, což byl podle historiků okamžik, kdy nastala v Československu takzvaná normalizace. Tu předznamenal v dubnu pád generálního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, jehož nahradil mnohem větší pragmatik a budoucí československý prezident Gustáv Husák.
