Když v devět hodin ráno 28. října 1918 zabrali představitelé československého protirakouského odboje Antonín Švehla a František Soukup Válečný obilný ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu a nechali zaměstnance přísahat věrnost novému státu, nevěděli, že do večera se už skutečně bude mluvit o samostatném Československu, které lidé v Praze a dalších velkých městech budou brát jako hotovou věc. Tím mužem, který tuto novou skutečnost sdělil davům, byl kněž Isidor Zahradník, který vystoupil u sochy Svatého Václava a jako první vyhlásil samostatný Československý stát.
A když nastane okamžik, že se věci dají do pohybu, bývá velmi těžké je zastavit. Přestože čelí představitelé státu Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš nebo Karel Kramář, stále ještě jednali o podmínkách vzniku Československa, lid už měl jasno. Ten večer vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem …“ Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, takzvaní zvaní Muži 28. října.
Zpráva se šířila jako lavina a lidé cítili potřebu vypořádat se po staletí trvající rakouským útlakem. „Druhého dne byla na vrchu U Petra postavena hranice, kam se celý průvod odebral o šesté večer. K hranici, jejíž plamen vysoko plál, přicházeli ti, kdož měli upomínku na Bílou horu a házeli do vysoko šlehající plamenů všechno, co bylo zlou vzpomínkou na rakouskou vládu. Hlavně dvouhlavé orly, obrazy císařů habsburských a jejich pochopů,“ stojí v kronice obce Trnová na Plzeňsku. Obrazy s portrétem Františka Josefa I., jako zesnulého symbolu starého mocnářství, hořely najednou ve všech koutech právě se zrozené vlasti.
