Tyto útvary nesou jméno německého fyzika Georga Christopha Lichtenberga, který jev popsal už v 18. století. Tehdy šlo o vzorce prachu po výboji na elektricky nabitém povrchu.
U člověka vzniká obrazec kvůli extrémně vysokému napětí, které při zásahu bleskem projde tělem. Dříve se obrazce vysvětlovaly popraskáním podkožních kapilár, v minulých letech se ale ukázalo, že obrazce vůbec nesledují kapilárová větvení. Přesto zřejmě hraje roli cévního poškození a také ionizace plynů a teplo, které ovlivňuje distribuci krve a tvorbu mikrosraženin. Výsledkem je zarudlá nebo fialová kresba, která se na první pohled může podobat tetování.
Obrazce se neobjevují u všech přeživších zásahu bleskem a jejich přítomnost závisí na mnoha faktorech, například na vlhkosti pokožky, oblečení nebo intenzitě výboje. Vzhledem k tomu, že jde o reakci kůže na poranění cév, nezůstávají obrazce natrvalo. Nejpozději za několik dnů mizí, podobně jako modřina. Zanechávají po sobě často jen jemné stopy.
Živoucím důkazem je například americký elektrikář Winston Kemp, který ve svých 24 letech přežil zásah bleskem. Popsal, že nápadná obrazcovitá mapa se objevila za několik hodin po zásahu, další den se místo ní vytvořily puchýře a za několik týdnů se vše zahojilo.
Z lékařského pohledu jde stále o zranění, které může souviset i s vážnějšími komplikacemi. Zásah bleskem totiž může ovlivnit srdce, nervový systém nebo způsobit popáleniny. Proto jsou Lichtenbergovy obrazce symbolem velkého štěstí.