Jedná se zejména o žáby z tropických deštných lesů Ameriky, Austrálie, Madagaskaru a Papuy Nové Guiney, kde obývají stanoviště napříč všemi patry lesa. Expozice je složená celkem ze čtrnácti terárií, z nichž každé se věnuje jinému žabímu druhu. Terária vznikla přesně na míru jednotlivým druhům. „Osvětlení i závlaha jsou napojené na spínače, které umožňují nastavení ideálních podmínek. Některé žáby například pro rozmnožování vyžadují dodržování období sucha a dešťů. Důležitá je i klimatizace, aby mohlo dojít k poklesu teploty přes noc. Terária jsou také osázená rostlinami, které se běžně vyskytují i v přirozeném prostředí chovaných žabek,“ popisuje zooložka Petra Hnidová. Jedenáct druhů představuje liberecká zoo úplně prvně, tři další mohli návštěvníci spatřit již dřív v pavilonu tropů.
Zřejmě největší raritou je rosněnka Valeriova. Patří mezi takzvané skleněné žáby, pro které je charakteristická průsvitná kůže. „Ve spánku se velké množství krve uloží v játrech. Kůže je pak natolik průhledná, že je možné spatřit i vnitřní orgány. Společně s její velikostí asi dva a půl centimetru ji to v přírodě činí téměř neviditelnou. Po probuzení se rosněnce krev opět rozlije po celém těle a žabka je pro lépe rozeznatelná,“ přibližuje Hnidová.
K dalším unikátním druhům patří i listovnice třásnitá s kožními třásnitými výrůstky na zadních končetinách nebo víčkovnice yucatanská, jež zaujme větší hlavou s prodlouženou tlamou připomínající tvarem zobák. „Kostěný zobák žáby využívají při zablokování otvoru dutiny, v níž tráví čas. Brání tak vstupu predátorů,“ říká zooložka.
Rohatka Cranwellova zase překvapí svým robustním až 13 centimetrů dlouhým tělem a velkou tlamou, díky níž uloví i menší obratlovce. Ke zpracování potravy jí pomáhají zuby. Za svůj druhový název vděčí kožovitým výrůstkům nad očima připomínajícím růžky.
Díky nové expozici mohla zoo rozšířit i chov pestrobarevných pralesniček známých díky své vlastnosti vylučovat jedy. „Jedná se o alkaloidy nebílkovinné povahy, které získávají v přírodě z potravy. Některým pralesničkám se říká šípové žáby, protože jejich kožní sekret využívali indiáni k potírání šípů,“ doplňuje Hnidová.
Nejohroženější ze všech je listovnice přízračná, která je ve volné přírodě na prahu vyhubení. Je zajímavá svou barvoměnou, při odpočinku se její olivově zelené zbarvení mění na žluté.
Novými druhy jsou pralesničky drobné, brazilské a batikové.
„Jsem rád, že se nám daří představovat nové vzácné druhy. Díky této nové expozici se teď liberecká zoo může pyšnit jednou z největších kolekcí tropických žab v českých zoologických zahradách. A navíc ji plánujeme ještě postupně rozšiřovat o další zajímavé druhy,“ doplňuje ředitel David Nejedlo.
